Toskánské peklo i ráj
„Když mi slíbíš, že zajedeme do Bibione, tak pojedu,“ utrousila blahosklonně Petra na otcův dotaz.
Františkovi se zúžily oči.
„Něco ti slíbím hned,“ zahájil zlověstně. „A sice, že do Bibione nepojedeme v žádným případě.“
„No jo, no jo,“ řekla dcera spěšně a urychlila přípravy k odchodu. „Tak já ti dám ještě vědět. Čau.“
Se synem Janem, toho času studentem jedné z nástavbových škol po maturitě, byl hovor stručnější.
„A to jako s váma?“ zděsil se upřímně.
„Jo, s náma,“ odpověděl naštvaně otec. „A taky se svou sestrou, aby se s rodiči chudinka nenudila. A taky proto, že bys mi pomohl řídit. Vono to bude dost kilometrů na starýho otce.“
„No tak jó.“
„Děkuju ti za laskavost,“ ironicky ukončil František hovor.
„Sleduješ, jak jsou ti parchanti uzívaný?“ zeptal se vykolejený František večer manželky. „Jak já byl šťastnej, když se mi v mládí podařilo proniknout do Itálie s pár dolary v kapse – ostatně ty do Francie taky… a tahle hovada boží, kterým to naservíruješ pod hubu… no, když teda vo to tak stojíme, tak voni milostivě pojedou…“
„Ále, neber si to tak,“ konejšila manžela Marie, „to jsou jen takový jejich pózy… Oni jsou ve skutečnosti rádi, že tam pojedou…“
František se na ni užasle zadíval.
„Bože Marie, kam ty na ty svý nezlomný jistoty chodíš?“
Je snadné zamilovat si Toskánsko, protože to jde nějak samo. Příroda mu dala do vínku členitou krajinu, které lidé vtiskli nezaměnitelnou tvář, lidé k tomu během věků přidali i nepřeberné množství památek a uměleckých děl, a když k tomu přičtete slunce, italské kulinářské umění, olivový olej a víno... Pobývali jsme v Toskánsku několikrát a jediné, čeho jsem litoval, bylo, že neumím italsky, abych se lidem přiblížil víc. A tak nezbývalo, než člověčinu nasávat zprostředkovaně. Třeba... při oslavách.
Italové slaví rádi a Toskánci snad dvojnásob. Nejenom se svou rodinou či přáteli, ale s celou městskou čtvrtí nebo celým městem. Každá příležitost je vhodná. V případě obcí a měst celou věc usnadňují tradice, staré mnoho staletí: v Sieně mají Palio, při kterém štvou koně kolem náměstí, ve Florencii Calcio in costume, kdy se mladí muži mrzačí navzájem pod rouškou středověkého fotbalu... V Lucignanu se slavnost na konci května nazývá Maggiolata Lucignanese.
Lucignano je jedno z mnoha malých toskánských městeček usídlených na vršku kopce, zřejmě v dobré víře, že dobyvatelé se zadýchají dřív, než dolezou k vrcholu. Historie nás však poučila, že horkokrevní Italové dřívějších staletí vydrželi hodně – tedy aspoň do okamžiku, kdy skončili svou pozemskou pouť hrdinnou smrtí na bojišti. Jestli má totiž v Itálii něco opravdovou tradici, je to válčení. Sienští proti Florentským, Pisánští proti Sienským... ale nedosti na tom, uvnitř jednoho města se mydlili přívrženci císaře s vyznavači papeže, vyháněli se navzájem, bořili si domy... Ale o tom snad někdy jindy.
Slavnost v Lucignanu je mírumilovná. Krojovaný průvod středověkých postav projde městem, čtyři městské čtvrtě nominují běžce do štafetového závodu, který obkrouží město a v poledne měšťané společně poobědvají ve velikém stanu před hradbami. Odpolední průvod je ještě mohutnější, přibudou folklórní hudební a taneční skupiny a alegorické vozy s pohádkovými výjevy, s rozměry vypočítanými na milimetry, aby se vešly do úzkých uliček středověkého města.
„No, přijímačky na tu slávu byly jednoduchý,“ prohlásil Honza po chvilkovém studiu protagonistů. „U mužských nezáleželo na tvářích, ale museli mít rovný nohy. Protože ixáky nebo óčka by v těch punčocháčích působily srandovně. A u ženských nezáleželo na nohách – ty mají schovaný pod sukněma, musely mít ale nějaký vnady, aby je vytasily, když se pod nima sepnou páskem.“
„Tak to bys u přijímaček neprošel,“ podotkla Petra kousavě.
„Já se taky nejedu do Itálie producírovat v punčocháčích,“ odsekl bratr. „Já si svý kvality skrejvám o kousek výš. Ale ty můžeš litovat, že jsme nepřijeli dřív – vo tvý kozy by tu byl určitě zájem.“
Ale Maggiolata není žádná konzerva minulosti, je to dnešní připomínka života předků, srdečná a veselá, a sepětí doby dávné s dneškem na vás jukne každou chvíli: když se vedle vás náhle objeví elegantní středověká dáma a nedočkavě si zapálí cigaretu, když se rozcvičující se běžec předkloní a průsvitné punčocháče prozradí jeho moderní spodní prádlo, když se v průvodu pozorně zadíváte na malého kluka s holčičkou...
Nebylo ten den dvakrát teplo a klučina měl pod historickým úborem soudobé džínsy, což ve mně vyvolalo dávnou vzpomínku na jiný průvod mého dětství. Bylo to taky v květnu, jen na jeho začátku, v zemi, jejíž tehdejší vládci dávné tradice bez milosti zlikvidovali a nahradili je svými – tradicemi dělnického hnutí. Občas i na prvního máje padal sníh a naše maminky nás nabalily teplým prádlem pod pionýrské košile s rudými šátky, abychom z té povinné slávy neonemocněli. I v tom našem průvodu byly alegorické vozy: na jednom zlý kapitalistický běloch bičoval černocha, na jiném tlustý imperialista vyhrožoval lidstvu bombou a na dalších byly předváděny světlé zítřky naše i celého socialistického tábora.
Díval jsem se v Toskánsku na průvod, který přetrvává staletí a s úlevou věnoval vzpomínku tomu českému, který nepřežil čtyři desetiletí. Asi proto, že tradice z vůle obyčejných lidí není totéž co tradice z vůle pracujícího lidu.
TOSKÁNSKÉ PEKLO I RÁJ: četba na pokračování z netradičního průvodce místy a dějinami na www.krejci-knihy.cz
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /11
Toskánsko je zemí umělců a člověk, který poznává jejich díla, zákonitě zatouží poznat i jejich život. Jenže, zatímco dnes nás web informuje o výstřelcích kdejaké virtuální krasavice den po dni, ve středověku tomu tak nebylo, a o osobním životě umělců skutečných, jako byl Giotto di Bondone, Piero della Francesca, Domenico Ghirlandaio, Luca Signorelli a další a další, se mnoho nedozvíme. Jistě, internetových záznamů i v této oblasti najdeme dost; záhy však zjistíme, že jeden opisuje od druhého a všichni...
Ivan Krejčí
Tuzemáka na pult, barmane! A cizáka k němu – pro jistotu.
Po tolika letech na světě si člověk myslí, že už ho nic nepřekvapí. Ale fantazie odborníků, stejně jako různých uličníků, je bezbřehá. Je to už velmi dávno, co vědci na celém světě objevili základní princip svého byznysu. Přihodilo se to hned po skončení prvního úkolu, když vystřízlivěli z úspěchu a zděšeně si uvědomili, že od zítřka nemají do čeho píchnout. Až jednoho koumáka napadlo, že tedy nezbývá než začít pracovat na popření získaných poznatků. Konečně, pochybnost přece mají vědci v genech!
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /10
Kamkoli v Toskánsku, ale snad v celé Itálii, tlápnete, můžete si být jisti, že se na tom místě bojovalo. A když ne zrovna za takzvané státní zájmy, tak za nějaké lokální. V průběhu několika tisíciletí vcucla země krev statisíců povražděných mužů – a žen a dětí jaksi přidruženě. Jenom největší masakry vstoupily do dějepisných učebnic, ostatní nestály historikům za řeč, protože učebnice by byly tak tlusté, že by se na ně nenašla vazba. A tak jsou známé jen názvy míst jako Benevento, Campaldino, Montaperti, Meloria... protože tam někdo zvítězil, nebo byl poražen, nebo bylo obětí moc. To vše v sobě pojí krutá porážka, kterou uštědřil kartáginský vojevůdce Hannibal Římanům na břehu Trasimenského jezera roku 217 před naším letopočtem.
Ivan Krejčí
Poučení z krizového alkoholového vývoje (společenské)
Češi mají k alkoholu blízko. Dokonce tak blízko, že kdyby se dnes probudil Bedřich Smetana, musel by zdrceně poopravit svou legendární větu, že nikoliv v hudbě, ale „V chlastu život Čechů“. Všichni to víme a ví se to o nás i ve světě, o což se zdatně stará Světová zdravotnická organizace se svými statistikami. A jak by taky ne, když už malá dítka jsou nucena dívat se na sady plné švestek, jablek a hrušek, a sdílet starosti dospělých, co si s takovou úrodou počít.
Ivan Krejčí
Toskánské peklo i ráj /9
Že je biorytmus jižních národů dost odlišný od našeho, je známý fakt. Jedním z důsledků pro nás bylo, že jsme nikdy nevečeřeli v italské restauraci. Jsme zvyklí večeřet v pět hodin odpoledne a to je čas, kdy se Italové probouzejí z odpolední siesty. Někteří z nich pak přemýšlejí, jestli mají jít na osmou otevřít restauraci, když jejich kuchař stejně dojde na devátou – aspoň tak to vidím já. Představa, že se naboucháme jídlem někdy v deset večer a pak se odebereme spát – protože projuchat noc už nedokážeme – byla pro nás nepřekonatelná. Naštěstí v té zemi uznávají, že člověk by chtěl něco pojíst i kolem poledne, a tak jsme různá stravovací zařízení poznávali aspoň za denního světla.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Byl milý, říkají sousedé o atentátníkovi. Jeho byt s ním prohledalo komando
Sousedé atentátníka, jenž postřelil slovenského premiéra Roberta Fica, se shodují, že Juraj C. byl...
Do Gazy dorazily po americkém provizorním molu první kamiony s pomocí
Do Pásma Gazy se ráno dostaly první dodávky humanitární pomocí přes provizorní molo, které tam ve...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
Opilý muž si ohříval jídlo a usnul. Policisté se do bytu dostali beranidlem
Dramatickou službu měli dva ostravští policisté. Beranidlem se museli dostat do bytu v obvodu...
Prodej zemědělského objektu 600 m2 Mírová pod Kozákovem
Mírová pod Kozákovem - Bukovina, okres Semily
2 200 000 Kč
- Počet článků 69
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1322x